První pohled na čtečku Kindle Paperwhite 4 očima začátečníka

Doma mám již přes 200 knih (zde je případně jemně zastaralý seznam) a do toho nejsou započteny manželčiny knihy. Jelikož bydlíme v panelákovém domě, místo pro knihy samozřejmě ubývá. Již před nějakým časem jsem začal na portálu www.trhknih.cz prodávat knihy, které mě tolik nezaujaly nebo mě rovnou zklamaly (mé nabídky jsou případně zde, seznam budu postupně rozšiřovat). Nedávno jsem si uvědomil, že velké procento knih, které doma mám, je bez obrázků (nebo je s minimem ilustrací) a jedná se tak o čistý text, a proto jsem začal uvažovat, že bych si pořídil na méně důležité knihy (tzn. na jedno přečtení, s málem obrázků, ne tak důležité) čtečku. No a ty ostatní, s bohatými ilustracemi a podobně budu i nadále kupovat ve fyzické podobě. Co si budeme povídat, kniha je kniha a v určitých ohledech ji nelze nahradit.

Ještě, než budeme pokračovat, rád bych zmínil, že se jedná o mou první čtečku a nemám tak s nimi, krom těchto prvních dní, žádnou zkušenost. Proto prosím berte tento článek jako pohled nováčka a ne jako recenzi.

Výběr čtečky

Výběr byl poměrně jednoduchý. Řekl jsem si, že abych se vyvaroval jakýmkoli případným problémům, půjdu tentokrát do „standardní“ značky (oproti mobilům, kde jsem vystřídal už X různých značek) a tou je Amazon Kindle. Našel jsem si nejnovější model střední třídy a tím je, pokud se nepletu, právě Kindle Paperwhite 4. Přečetl jsem si pár recenzí, a jelikož dopadly dobře, neváhal jsem a hned jsem si jednu objednal. Samozřejmě jsem věděl, že čtečka je v anglickém jazyce (a nelze češtinu nijak nahrát), ale nedělá jí problém text s českými ani jakýkoli jinými znaky. Objednávku jsem provedl a zaplatil v pátek a hned v neděli byla čtečka připravena v Alza boxu, což mě mile překvapilo, protože žiji v malém městě.

Příprava před rozbalením čtečky

Pokud doposud nevlastníte žádnou e-knihu, pak pravděpodobně můžete tuto část přeskočit. Pro vyzkoušení čtečky je však dobré si opatřit nějakou e-knihu, můžete začít třeba na webu pražské knihovny, kde se nachází velké množství e-knih zdarma. Zde dobrá rada – nikdy nikde nekupujte nebo nestahujte e-knihu v PDF, je to pravděpodobně nejhorší formát pro e-knihy, pokud je písmo malé, nelze jej zvětšit, ale musíte zvětšit celou stránku, čímž se vám sice písmo zvětší, ale krom listování v knize pak musíte i posouvat text zleva doprava. V případě Kindle pak stahujte (kupujte) knihy ve formátu MOBI, AZW nebo PRC. Více o formátech zde.

Pokud již však nějakou sbírku máte, třeba jako já uloženou v mobilu, pak důrazně doporučuji nejprve sbírku nakopírovat do počítače, upravit jí metadata, pokud nejsou korektní (aby se Vám kniha lépe a rychleji hledala), a poté ji pomocí nějakého programu nakopírovat do čtečky. Já jsem třeba pro obojí použil Calibre a díky načítání metadat z databazeknih.cz (po nainstalování doplňku do aplikace) jsem měl hotovo za pár hodin času. Samozřejmě vlastní nakopírování knih muselo počkat do neděle, kdy čtečka dorazila. O Calibre se rozepíšu v dalším článku.

Jedna poznámka na závěr. Pokud nakopírujete knihy přes správce souborů (i tak to jde, ale nepodporované formáty nebudou převedeny a nepůjdou otevřít ve čtečce) nebo pomocí specializovaného software, pak se Vám tyto knihy nebudou synchronizovat mezi ostatními podporovanými zařízeními (Android telefon, iPhone…). Synchronizují se jen knihy zakoupené v Amazonu nebo ty, které si pošlete emailem přímo do čtečky (ano, i čtečka má email :)). Zasílání knih emailem na čtečku podporují i čeští prodejci, sám jsem to vyzkoušel zatím u Alzy. O tom, kde nakupuju e-knihy se také zmíním v některém z dalších článků zde na blogu.

Rozbalujeme

Čtečka přišla v malém a pěkném balení (viz fotky níže), ve kterém najdete vlastní čtečku, kabel na nabíjení (bez zástrčky, lze využít libovolnou USB nabíječku pro mobily se starým USB rozhraním, tedy ne s USB-C, případně připojit čtečku k PC) a miniaturní návod, který mi ani nepomohl.

Balení_líc

Balení, zadní strana

Balení_rub

Balení, přední strana

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak je z obrázků patrné, jedná se o modrou verzi (pokud dáte čtečku do obalu, pak stejně nejde poznat, jakou barvu máte, předek je černý), má 6palcový e-ink dotykový displej, je voděodolný (IPX8, tedy je možné jej ponořit do 2m vody po dobu jedné hodiny), má WIFI a 32 GB uložiště. Koupil jsem si verzi s reklamou, tu ale vidím jen na spořiči obrazovky, který vidím jen pár sekund, než se mi po otevření obalu čtečka nachystá a zobrazí mi posledně čtenou e-knihu. Jinde, než na spořiči, nejde reklamu vidět.

Čtečka ve vnitřní krabičce

Čtečka ve vnitřní krabičce

Čtečka v celofánu

Čtečka v celofánu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak je patrné z fotek výše, balení je velmi prosté, ale na můj vkus elegantní a obsahuje asi vše, co je potřeba. Obal si stejně koupí každý svůj, já zvolil modrý, ten jsem bohužel nenafotil. Pro případ zájmu tak přikládám alespoň odkaz (barva je ve skutečnosti tmavší).

Když jsem čtečku vybalil z celofánu a viděl jsem instrukce, jak zapnout čtečku (viz fotka s celofánem), chvíli jsem uvažoval, zda to je taková ta instruktážní ochranná fólie, jako se dává na mobily, nebo to je již displej čtečky. Chvíli jsem se tak snažil folii opatrně sundat ( 😀 ) a samozřejmě to nešlo – jedná se opravdu už o displej.

Nastavujeme

Jako je u podobných zařízení normální, je potřeba je nejprve nastavit. Po připojení na WIFI, jsem tak zadal login do svého Amazon účtu, nechal jsem si rovnou i vytvořit i účet na goodreads.com a to bylo krom samotného načítání asi vše.

Knížky jsem si nahrál, jak jsem již zmínil výše, pomocí Calibre (připomínám, že o Calibre bude extra článek). Co se týče nastavování po prvním nastavení, tak jsem de facto jen stáhl aktualizace pro čtečku a to je tak asi vše. Ostatní jsem nechal ve výchozím nastavení, jen jsem si přenastavil zobrazení aktuální pozice v knize na číslo stránky (levý dolní roh).

Čtení první knihy

První stránka HHhH

První stránka HHhH od Laureta Bineta

Práce je hotova a mohl jsem si přečíst svou první e-knihu – HHhH od Laurenta Bineta (kniha na první pohled se zvláštním názvem pojednávající o atentátu na Heydricha, kterou jsem si přečetl už celkem potřetí). Knihu jsem přečetl jedním „vrzem“ (v mém případě díky práci a dceři se jedná o týden 😀 ), opět mě dostala. Oči opravdu ze čtení nebolely (oproti čtení na telefonu) a to ani večer se zapnutým podsvícením. Když večer ve tmě v posteli dělám něco na mobilu, začnou mě vždy oči řezat po 10-15 minutách, se čtečkou chodím spát, protože už je hrozně pozdě, jinak bych četl dále.

Text opravdu vypadá velmi podobně jako v knize, otáčení stránek je rychlé, stejně tak i vše ostatní, co jsem zatím se čtečkou zkoušel. Jen vyhledávání knížky ze seznamu je zdlouhavé, a proto knihu vyhledávám dle názvu, a také proto byla ta aktualizace metadat zmíněná výše, tak důležitá. Použil jsem i ukládání poznámek k několika částem knihy, celkem návykové. Na rozdíl od klasické knihy lze poznámky upravovat, mazat, doplňovat a podobně. A vždy to dobře vypadá 🙂

Ačkoli Kindle neobsahuje žádné HW tlačítko krom „vypínacího“, a to slouží jen k přechodu na screensaver, případně při delším stisknutí k restartu zařízení nebo vypnutí obrazovky (celá čtečka se vypnout nedá), ovládání je intuitivní a myslím, že jsem s ním neměl velké problémy.

Výdrž baterie je také parádní, v neděli jsem čtečku trochu nabil při připojení k notebooku kvůli nakopírování knih do čtečky (po odpojení jsem měl nabito asi na 66%) a dnes, v sobotu, mám 44% ačkoli denně čtu minimálně hodinu a z toho 1/3 až 1/2 času mám zapnuto podsvícení (ve tmě).

Co jsem ještě nezkoušel jsou audioknihy a připojení Bluetooth sluchátek. Audioknihy ale zatím neposlouchám, tedy zatím ani nemám důvod to zkoušet.

Nedostatky zařízení

Jak jsem již napsal, jedná se o mou první čtečku. Nemůžu tedy zde porovnávat tuto čtečku s jinou, třeba Vámi preferovanou. Proto jen budu mluvit o nevýhodách pro lidi jako já.

Někomu může vadit, že se nedá zařízení přepnout do češtiny a menu je tak vždy v angličtině či v jiném světovém jazyce. Myslím si ale, že když je člověk trpělivý a nezná žádný světový jazyk, těch pár povelů se naučí z návodu na internetu nebo od známého či z YouTube. Absence českého slovníku taky zamrzí, ale měl by jít doinstalovat, zatím jsem to ale ještě nezkoušel.

Nevýhodou pak je, že oficiální Amazon shop obsahuje jen knihy v angličtině nebo v jiném světovém jazyce. Není problém ale nakupovat v libovolném českém e-shopu, který se tímto zabírá, od Alzy počínaje, až po O2 Knihovnu konče (ne, nemusíte být zákazníkem O2). Obchody pak umějí (zdarma) poslat email se zakoupenou knihou přímo na Váš Kindle a kniha se Vám tak bude i synchronizovat.

Jedním z mála nedostatků tak je, že HW tlačítko neumí zobrazit toolbar (menu), což by se mohlo hodit, když člověk chce ukončit režim čtení nebo např. zapnout podsvícení při čtení a podobně. Místo toho musí prstem „kliknout“ do horní části obrazovky.

Obecným problémem všech Kindle čteček pak je, že se synchronizují jen knihy, které zakoupíte přes oficiální Amazon shop nebo si pošlete emailem. Knihy nahrané přes počítač se tak nesynchronizují.

Závěr

Koupě čtečky po týdnu používání nelituji ani neplánuji čtečku vracet. Čtení je opravdu pohodové (oproti čtení na mobilu se to opravdu nedá srovnat) a i používání čtečky jako takové je plynulé a jednoduché (i přes absenci češtiny v menu).

V dalších článcích se zmíním o tom, kde nakupuji knihy a o používání aplikace Calibre, kterou používám pro správu svých e-knih z dřívějška, a pro e-knihy, které jsou zdarma a legálně k dostání na internetu.

Rubriky: Články, Čtečky | Štítky: , , , | Napsat komentář

Vítejte na blogu o knihách

Jmenuji se Jakub Šenk a vítám Vás na svém blogu, který bych rád věnoval knihám, které čtu už od nepaměti. Myšlenka na založení tohoto blogu přišla náhodou před pár dny, když jsem se dozvěděl, že jeden webhostingový portál prodával EU domény za necelé tři stovky na 10 let. Říkal jsem si, že bych toho mohl využít a začít psát o něčem novém.

Já už totiž mám svůj osobní blog na adrese www.jakubsenk.eu, který mám již 13. rokem a věnuje se hlavně IT, které jsem vystudoval. V posledních pěti letech jsem se vrátil ve větší míře ke svému koníčku z dětství – ke čtení a na blog tolik nepřispíval.

a) má čtenářská historie

Číst knihy jsem začal na prvním stupni ZŠ po školní exkurzi v knihovně. Bohužel si už nepamatuju, jakou jsem si půjčil první knihu (více jsme si jich půjčit poprvé ani nemohli), ale od té chvíle jsem začal chodit do knihovny pravidelně a zůstalo mi to až do dnešních dnů, kdy do knihovny už chodím pouze sporadicky, protože si poměrně často kupuju knihy vlastní.

Nejoblíbenější čtení na prvním stupni ZŠ byl určitě Čtyřlístek. Pozdějí ABC (to jsem si kupoval i sám z tehdejšího kapesného), a když nad tím uvažuju, ze začátku jsem si půjčoval hlavně časopisy. Také si pamatuju, že jsem si půjčoval později knihy o vesmíru a šachách, ze kterých jsem se zdokonaloval (v dnešní době hraju šachy max. na mobilu nebo se synovcem a už je tolik neumím).

Na druhém stupni jsem také začal, ani nevím vlastně proč, hltat Foglarovky, měl jsem prakticky vše, co se dalo sehnat. Naštěstí jsem začal chodit do knihovny až kolem roku 1995, tedy v době, kdy samozřejmě nebylo problém cokoli sehnat, včetně Foglarovek, které byly, pokud vím, komunisty zakázány. Ve škole, pokud jsme četli v Čítance část nějaké zajímavé knihy, tak si knihu, ze které byl daný úryvek půjčuju v knihovně.

Od druhého stupně, někdy kolem roku 1998, jsem se začal zajímat o počítače, které se následně stali mou celoživotním souputníkem, a o kterých jsem přečetl spoustu knih a později i propsal spoustu „virtuálního inkoustu a papíru“ na svém blogu, který jsem začal psát v roce 2008 a zmiňuji jej na začátku tohoho úvodníku. V roce 1998 začínám i chodit do počítačového kroužku v DDM.

V roce 2001 chodím do 9. třídy ZŠ a zde se, díky výbornému učiteli, poprvé oblíbím něco, co mě baví, ačkoli s přestávkami, až do dnešních dnů. Jedná o historii. Pamatuji se, že mě dějepis na ZŠ vůbec nebavil. Změna přišla v 9. třídě, kdy jsme měli na 20. století pana ředitele a ten ve mě probudil svými kvalitami oblibu v dějepis, tedy v historii.

Od té doby se moje záliby dělili mezi počítač a čtení o historii, konkrétně mě bavila, nevím proč, jen 2 světová válka. Historie to však postupně prohrála a časem jsem ji uložil do šuplíku a věnoval se spíše počítačům, které jsem studoval na SŠ i VŠ. Ještě si pamatuju, že jsem v té době četl detektivky (samozřejmě Agatha Christie, Cook a podobně).

K historii jsem se vrátil koncem roku 2014, kdy se začalo řešit nadcházející 600. výročí narození Karla IV. , které bylo rok na to, 14. května 2016. Já žil v té době v Praze a pamatuju se, že čas od času na toto výročí člověk narazil ve městě nebo i v TV.

Řekl jsem si, že bych si měl něco o Karlu IV. přečíst a k vánocům jsem dostal jeden svazek Velkých dějin zemí Koruny české, který byl o něm. Tím má potřeba číst o (nejen) české historii započala a doposud neskončila. Od té chvíle jsem postupně nasbíral všechny svazky Velkých dějin a nejen je. Dnes mám asi 120 knih (nemám spočteno přesně), většinou o historii, ale mám i detektivky, Pána prstenů a celou edici Hry o trůny, kdy každá má minimálně 800 stran 😀

b) o čem budu psát

Blog určitě nebude pouze o recenzích knih (spíše než recenze bych v mém případě použil slovo „názor“), které jsem přečetl, ale o mnoho dalších věcech. Tak např. o novinkách, které vyjdou a třeba je plánuju pořídit, zajímavých akcích v obchodech s knihami a podobně. Prostě o čemkoli, co se mi dostane pod ruku a budu to pokládat za zajímavé.

Budu se věnovat hlavně knihám o historii, případně detektívkám a jiným románům.

c) kdo zde bude psát

Tenhle blog je vlastně rodinný, bude zde přispívat velmi pravděpodobně i manželka, která také ráda čte a při zakládání tohoto „projektu“ jsme se domluvili, že zde budeme psát oba. Samozřejmě manželka má naprosto jiné preference pro čtení a bude tedy psát žánrově o jiných knihách, které Vám manželka představí v některém novém postu na tomto blogu.

d) jak často budou vycházet články

Bohužel velmi nahodile, protože máme malou dceru a volného času není vůbec nazbyt. Pro notifikace o nových článcích můžete použít RSS kanál.

Rubriky: Úvod | Napsat komentář